Teleskopické hůlky používáme jak v letě při turistice, tak v zimě při chůzi na sněžnicích nebo skialpinismu. Hlavní důvod proč používáme teleskopické hůlky je samozřejmě odlehčení celé kloubní soustavě, která velmi trpí pod několikakilovým nákladem, který na zádech většinou neseme. Další z důvodů může být zlepšení stability při chůzi v exponovaném terénu. U skialpinismu je tento důvod zřejmý.

Konstrukce teleskopických hůlek

Hůlky jednotlivých výrobců se od sebe samozřejmě liší. Každá vychytávka se hodí na různé věci. Odpružené teleskopické hůlky se např. hodí na letní trekking, kdy navíc značně odlehčujeme zatížení ramen při prudkých sestupech. Rukojeti se vyrábí z nejrůznějších materiálů od korku, přes různé kaučukové materiály až po nejlevnější plasty a imitace. Taktéž polstrování poutka, které je pro správný pohyb nezbytné, se značně liší. Samotný materiál hůlek bývá pak většinou některá ze slitin hliníku, u dražších modelů to může být karbonové (uhlíkové) vlákno, které vyniká svou pevností a nízkou hmotností, je však velmi křehké, proto se takové hůlky používají spíše jako speciály na závody. Mechanismus spojení jednotlivých segmentů teleskopické hůlky je většinou založený na rozpěrném klínu, který se otočením aretuje. Cenu hůlky určuje taky tento mechanismus. Nově se objevily samosvorné mechanismy a automatické mechanismy firmy Guidetti. Cenově jsou však tyto typy hůlek velmi vysoko. Nedílnou součástí teleskopické hůlky je hrot a krytka. Krytka je konstruovaná buď na Nordic wolking (sportovně-zdravotní chůze s hůlkama) nebo jen jako ochrana proti nechtěnému poškození vybavení např. při přepravě. Hrot se vyrábí ze slinutých karbidů nebo z klasické oceli. Oba dva způsoby jsou dostačující. Karbidový hrot vydrží více, ale i ocelový většinou přežije životnost aretačních mechanismů, které jsou největším "úrezem" teleskopických hůlek.